Na svět jsem se přihrnula 23.1.1986 v Jablonci nad Nisou. Taťka vystřídal snad všechny druhy lyží. Po sjezdovém a vodním se v zahraničí setkal s akrobatickým lyžováním a společně s hrstkou dalších šílenců ho „přinesl“ do Čech. Je tedy jedním z průkopníků tohoto sportu u nás. Po kopcích se s prkýnky na nohou plácám asi od tří let, lyžování se to začalo podobat, když mi bylo sedm. V té době se ještě nikdo nespecializoval na konkrétní disciplínu, proto jsme se i my se ségrou a bratranci v začátcích věnovali všemu, i když převládal balet na lyžích. Tato disciplína však nebyla zařazena do olympijského programu, postupně zanikla a nijak výrazně mi nechybí. Přešli jsme k jízdě v boulích. Závodit jsem začala v jedenácti letech za oddíl TJ Bižuterie Jablonec. Postupně jsem byla zařazena do tréninkového centra mládeže a juniorské reprezentace, zúčastnila se svého prvního Mistrovství světa juniorů a nabrala tak první, větší závodní zkušenosti. V této době už mě lyžování pohltilo a s jistotou jsem věděla, že jiný sport by mě možná tolik nebolel, ale ani nebavil. Od roku 2003 závodím za klub Dukla Liberec, který mi poskytuje jak finanční, tak výborné tréninkové a rehabilitační zázemí. V roce 2004 jsem byla zařazena do reprezentačního družstva dospělých, poprvé nahlédla do kolotoče světového poháru a začal ten správný, závodní cvrkot. Konečně jsem měla možnost okoukat něco od světové špičky. Zúčastnila jsem se svého prvního Mistrovství světa dospělých a od roku 2005 mě zastupuje agentura Sport – Invest. V sezóně 2005/2006 jsem se dočkala nominace na ZOH v Turíně. Start na mé první Olympiádě byl pro mě zatím nejsilnějším zážitkem v životě a také hnacím motorem pro další trénink. V následující sezóně jsem dosáhla svých zatím nejlepších výsledků. V norském Vossu jsem se umístila na 16. a 17. místě v závodech světového poháru a v obou případech mi tak těsně uniklo finále. Na Mistrovství světa v italské Madonně di Campiglio jsem skončila 17. v dualech a 18. v singlech a finále mi zase o fous uteklo. Na začátku sezóny 2007/2008 jsem si při tréninku přetrhla přední zkřížený vaz a rozdrtila meniskus. Místo na závody jsem tedy mířila do nemocnice a čekal mě pětiměsíční výpadek z tréninku. Po pauze jsem se na lyže vrátila a další sezónu odzávodila bez větších problémů. Nejlepším výsledkem minulé sezóny pro mě bylo 20. místo na Mistrovství světa v Japonsku. Do půlky ledna 2010 mám šanci se nominovat na ZOH ve Vancouveru a udělám pro to všechno!

Na tom, že můžu lyžovat a dobře závodit (a dělat tedy to, co mě baví) má podíl obrovská spousta lidí, ale především je to má rodina, reprezentační trenér Radek Herot, klub Dukla Liberec, agentura Sport-Invest, kondiční trenér Petr Brabec, který je zároveň mým velkým kamarádem a přítel Aleš. Všem vřelé díky! Studuji Sportovní management na pedagogické fakultě Technické Univerzity v Liberci, kde mi trpělivě vycházejí vstříc. Vřelé díky i jim!

Když chci na chvíli vypnout, vrhám se na nějakou tvůrčí činnost. Snažím se proniknout do světa novinařiny a pro pobavení píšu na svém blogu. Zajímá mě i design všeho možného (webových stránek, bytů, oblečení, nádobí).

Co se týče ostatního pohybu, baví mě vše kromě basketu, nejvíc mě ale přitahují veškeré adrenalinové sporty. Skočila jsem si padákem a určitě to není v tomto směru konečná. Pokud je kdy a s kým, ráda lezu po skalách a vyřádím se v lanovém centru. Nedám dopustit na blbnutí na horském kole v terénu, zvlášť, když je hodně bahna a člověk je pak jako čuně. A docela mi jdou šipky..i když tam se o ten pohyb moc nejedná.